Jak vypadá Merkur

Americká sonda Messenger pořídila nové záběry Merkuru - zaměřila se tentokrát na jeho chemické, minerální a geologické složení. Výsledkem je tato fotografie.

Fotografie je samozřejmě upravená - stejným způsobem se upravují skor všechny snímky NASA. Jsou na ní zdůrazněna místa s odlišným chemickým složením - například oranžová místa jsou výsledkem sopečné činnosti. Nejvýraznější je oblast Caloris, kterou můžete vidět v horní části snímku.

Sonda Messenger je vůbec první družice, která pozoruje Merkur takhle zblízka. Díky rychlé rotaci planety kolem Slunce bylo už jen přiblížení extrémně obtížné.

"Je to prapodivná planeta," komentoval snímek fyzik David Blewett z the Applied Physics Laboratory. Merkur je nejmenší planetou naší Sluneční soustavy - a to od té doby, co byl Pluto ze seznamu před nedávnem vyřazen. Merkur je výjimečný tím, že má stejně jako Země magnetické pole - na rozdíl od Marsu a Venuše. Díky své poloze v těsné blízkosti Slunce je Merkur velice těžký. Jak to souvisí?

Vznik Merkuru probíhal velmi odlišně od ostatních planet. Když Slunce vznikalo, odsouvalo lehčí plyn a prach na okraj systému - a ty těžší zůstaly v jeho blízkosti. Merkur je proto vytvořený z mnoha těžších prvků, především ze železa. V podstatě jde o obrovskou kouli železa s tenkou křemíkovou slupkou. Jádro planety tvoří 75 procent celé planety!

Kareta a její náhradní končetiny

Yu svůj boj nevzdala

Pětadvacetiletá samice karety obecné jménem Yu přišla o přední nohy pravděpodobně po střetu se žralokem. Žije v akváriu Suma poblíž města Kobe na západě Japonska. Místní vědci se jí již 27x pokusili vyrobit funkční protézy, avšak zdárně skončil až letošní pokus. Gumové končetiny jsou připevněny k vestě, kterou má želva navléknutou přes hlavu.
Yu váží 96 kg a její krunýř měří 82 cm. V roce 2008 byla nalezena v rybářské síti a chyběla jí třetina pravé přední končetiny a polovina levé přední. Není jediným zvířetem žijícím s umělou náhradou. Po světě existuje například několik delfínů s umělým ocasem, čáp s novým zobákem a mnoho dalších zvířat, která mají umělé končetiny.

Proč nám cuká oční víčko ?!

Svalové cukání ve víčku či v noze potká čas od času každého, tvrdí Dr. Daniel Drachman z univerzity Johna Hopkinse (Baltimore, Maryland). Nejběžnější samovolné záškuby svalových vláken se nazívají fascikulace a mohou se vyskytnout kdekoliv v těle. Podle Drachmana se však nejčastěji objevují v nohách a v očních víčkách.

Co tento jev způsobuje ?

Fascikulaci podporuje řada faktorů – nedostatek spánku, námaha, málo hořčíku či požívání stimulantů (zejména kofeinu). Co konkrétně však vyvolá tento jev není dosud známo. Je třeba si uvědomit, že ne všechny záškuby jsou fascikulace a mohou být příznakem vážné choroby (např. amyotrofické laterální sklerózy). Tento jev je však velmi ojedinělý a v naprosté většině případů nemají záškuby žádný vliv na zdravotní stav.

Jak tedy poznáme, zda se jedná o běžnou fascikulaci?

 Drachman uvádí, že pokud jsou záškuby patrné na pohled, nemáme se čeho obávat. Fascikulace totiž zapojuje tzv. motorickou jednotku, která obsahuje motorický neuron. Ten rozpohybuje několik svalových vláken, tudíž je pohyb viditelný. Nebezpečná svalová fibrilace však škube pouze jedním vláknem a není tedy vidět.